Letošní říjen hýří nádhernými podzimními barvami. Listí na stromech odhodilo zelenou a ukázalo nám všechny své barvy. Byla by škoda nevyužít tuto příležitost a podzimním listím se trochu nezabývat. Na prvním říjnovém setkání si děti vyrobily spektrometr – přístroj, který světlo rozloží na jednotlivé barvy. Ve škole jsme si tak vlastně prohlédli duhu.
Na druhém setkání jsme se vydali do okolí nasbírat různé přírodniny. Děti pak hledaly podobnosti mezi rostlinnou a živočišnou říší. V atlase si vyhledaly zajímavého brouka a pomocí různých částí rostlin vytvořily jeho podobu. Musely si detailně prostudovat všechny části těla bezobratlého živočicha, aby ho zachytily co nejrealističtěji.
Na další schůzce jsme se vydali dál do přírody, abychom si přímo u zdroje vytvořili listové leporelo. Kde jinde vybrat ten nejzajímavější a nejbarevnější list než přímo u stromu? Děti zde musely projevit svůj pozorovací talent, protože do leporela použily vždy jen polovinu listu a tu druhou musely dokreslit. Každý zoubek, každou dírku, každou žilku – vše musely vystihnout co nejpřesněji podle osové souměrnosti a správné barvy.
Na poslední schůzce jsme se podívali na žilky v listech. Jak vlastně žilnatina vypadá? Je to jen ta středová žilka a z ní vybíhající postranní? Nebo je těch žilek víc? Odstraňovali jsme proto všechnu hmotu mezi jednotlivými žilkami a světe div se! Těch žilek je v každém listu mnohem, mnohem více, než jsme si představovali. Byla to náročná a jemná práce a zdaleka ne každý list se podařilo takto upravit – některé se velmi brzy roztrhaly a byly k ničemu. Kde se práce zdařila, tam nám zůstala nádherná listová krajka, a tak jsme si mohli prohlédnout spleť žilek dopravujících vodu a živiny až do konečků každého listu. Kolik kilometrů by asi měřilo vlákno složené ze žilek listů jednoho velkého stromu? (hv)