Dubnové počasí nás přímo vybízelo k venkovnímu bádání. Vydávali jsme se pozorovat jarní proměny přírody – na školní zahradě postupně vykvétaly prvosenky bezlodyžné, v okolní přírodě vyrůstala mladá travička, nesměle se objevovaly sasanky, violky vonné a jarní orseje. Později je vystřídaly prvosenky jarní, koberce sasanek, potok nádherně lemovaly blatouchy a tráva vyrostla až nad kotníky.
Na stromech a keřích jsme nejprve pozorovali jen pupeny, které se postupně zvětšovaly, až rozkvetly – nejdříve trnky, potom ptačince, a nakonec jaro zavonělo omamnou vůní střemch. Chutnali jsme rosu z kontryhelových listových pohárků. Pozorovali jsme drobný hmyz, ptáky, a dokonce jsme potkali ropuchu obecnou i skokana hnědého. Vypravili jsme se hledat žabí vajíčka – na druhé výpravě jsme objevili snůšky skokanů. Ropucha svá vajíčka ukryla lépe, takže ta se nám najít nepodařilo.
Také jsme si s detektorem kovů zkusili najít nějaké staré artefakty. Děti byly nadšené a s každým pípnutím napjatě čekaly, jaký poklad vykopeme. Na přehlídku těchto pokladů se můžete podívat do galerie fotek – uznáte, že to opravdu stálo za to! (Všechny díry jsme samozřejmě pečlivě zasypali.)
Při jedné z výprav děti v potoku objevily „divnou superhlínu“ – jemnou, hladkou, mazlavou a šedou. Objevily tak jíl. Z jílu a hlíny pak na okolních stromech tvořily Duše stromů. Děti při tom zjistily, že práce s jílem je mnohem snazší – krásně lepí a drží pohromadě, zatímco hlína se drolí.
Naše poslední setkání bylo čarodějnické. A k čarodějnicím přece patří sliz! Vyrobili jsme si proto vlastní barevný sliz, se kterým jsme si užili spoustu legrace. (hv)