V březnu jsme se s dětmi pustili do bádání, které nás zavedlo nejen k poznávání jarní přírody, ale také k vědeckému zkoumání běžných přírodnin. Hned v první lekci jsme se zaměřili na vápník v přírodě. Děti zaujala otázka, zda se vápník nachází například v kamenech, skořápkách či ulitách. Posbírali jsme různé přírodniny, zvážili je a následně ponořili do bílého octa, abychom mohli pozorovat jejich reakci.
U některých vzorků se začaly hned při nalévání octa uvolňovat drobné bublinky oxidu uhličitého. Děti si díky tomu mohly názorně představit, jak dochází k rozkladu uhličitanu vápenatého na oxid uhličitý, vodu a octan vápenatý. Pokus jsme průběžně sledovali i v dalších dnech – některé přírodniny se během krátké doby zcela rozložily. Například vaječná skořápka zmizela už druhý den, hlemýždí ulita o několik dní později. Vše jsme zaznamenali, vzorky opět zvážili a připravili se na závěrečné kontrolní vážení po uplynutí jednoho měsíce.
Součástí našeho bádání byl i pokus s pěstováním fazolí. Ačkoli rostliny vykvetly, lusků jsme se nedočkali. Děti správně odhalily důvod – květy nebyly opyleny, protože je nenavštívil žádný hmyz.
S příchodem jarního počasí jsme vyrazili také na pozorování do školní zahrady. V časopise Ahoj, divočino jsme si připomněli názvy jarních rostlin, poznávali jsme jehnědy na větvích stromů i keřů a vše, co jsme objevili, jsme poctivě zapisovali do našich pozorovacích deníků. Velký zájem vzbudili i zavíčkovaní hlemýždi zahradní – děti se dozvěděly, že víčko ulity je tvořeno stejnou látkou jako vaječná skořápka: uhličitanem vápenatým, který chrání hlemýždě před zimou.
Na posledním březnovém setkání jsme opět zavítali na školní zahradu, kde se příroda mezitím výrazně proměnila – vykvetla spousta prvosenek bezlodyžných, pupeny se zvětšily, rozkvetla první violka, vyletěl čmelák a zahlédli jsme i ruměnice pospolné. Pozorování jsme opět pečlivě zapisovali.
Vyvrcholením bádání byla výprava k potoku, kde jsme zaznamenali další rostliny – třešeň ptačí, javory, sněženky, sasanky, prvosenky jarní a dokonce i medvědí česnek. Největším překvapením ale byla ropucha obecná, kterou jsme cestou potkali. Děti okamžitě napadlo, že bychom příště mohli hledat místo, kde mohla naklást vajíčka, a pozorovat jejich vývoj až po malé žabičky.
Březnové badatelské aktivity děti nadchly – a kdo ví, možná mezi námi roste budoucí přírodovědec. (hv)